Zlomil jsem si ruku

Tak se mi tenhle týden podařilo zalogovat všechny keše, co jsem odlovil přes léto (a těch několik, co jsem se neudržel v září - i když to bylo vlastně taky ještě léto, že). No, takže teď už snad budu moct psat zase víc sem (budu to tam asi vkládat pozpátku ke starším datům).

Včera se konalo Koulení kola z Lednice do Brna. A u té příležitosti se konal kačerský Cykloevent Birkovo Kolo III.Tak jsme jeli ráno s Topolářovic do Lednice, kde jsem přenechal auto Katčinýmu bývalýmu manželovi Honzovi, který s ním pak i s Verčou odjel do Brna. Katka, Ester a já jsme pak jeli po trase koulení. Z rána bylo  trochu chladno, ale pak se oteplilo, tak hodinu dvě i svítilo sluníčko. Jelo se dobře, ve Věstonicích jsme si dali burčák, v Rajhradu jsme zašli na oběd a kousek před čističkou vod v Modřicích jsem sebou říznul. :-(



Jel jsem za Ester a kačerem Zoidiem, poslouchal jsem, co si povídají a nekoukal na cestu. Byla rovná, směrem i profilem, asfaltovaná. Najednou Zoidie lehce uhnul doleva, já zvednul hlavu a přede mnou na kraji cesty stojící cyklista. Štrejchnul jsem o něj pravým řidítkem, přední kolo se otočilo kolmo ke směru jízdy a už jsem se válel na zemi. Na chvíli jsem si lehl a nevypadalo to tak zle. Zvedl jsem kolo a koukám, že moc nejede - při pádu se mi posunul brzdový špalík na předním kole. Zoidie, skvěle vybavený, mi to hbitě opravil, já nasedl na kolo, opřel se o řidítka, v levém lokti to ostře zabolelo a já viděl, že jsem dojezdil.

Honza pak pro mne přijel autem, dal kolo nahoru - protože já bych je v levé ruce neudržel - a odvezl se zpátky k Topolářům. Odtud jsem odjel domů, kde už čekali děda s babičkou odvolaní ze svého výletu do Bohutic a odnesli mi věci nahoru. Zhrozili se nepořádku u mne v bytě (neuklízel a nevysával jsem od půlky července), babička mi obložila ruku a odjeli. Já si pak lehl a čekal do rána, jestli se to nezlepší.

Nezlepšilo. Spát jsem mohl jen na pravém boku, jinak ruka zabolela. Tak jsem odjel do úrazovky, kde mne zrentgenovali (přitom se mi snažili ruku narovnat, au, auu) a pak mi řekli, že ji mám zlomenou. Dali mi na ni sádrovou dlahu a pustili mne s tím, že je to na několik (šest?) týdnů. Odjel jsem za babičkou, kde mi půjčili tričko (do košile se s tou sádrou nevlezu) a děda mě pak zavezl do Avionu, kde jsem si koupil boty na suchej zip - tkaničky teď opravdu nezavážu. ;-)

Takže teď su u babičky a za půl hodiny mne čeká kvalifikace na Tmou, kterou ale možná nebudu schopen absolvovat. Hlavně, že už to tolik nebolí.