Státem uznaný svátek

Včera jsme měli státem uznaný svátek, památku na naše hrdinné bourání komunismu a taky na nešťastné vysokoškoláky postižené zblblými Němci. Svátečnost v naší zemi tradičně nikdo nevnímá - na to máme jiné, tradičnější, svátky - ale to ty všechno víš. Prostě jsme měli den volna a nemuseli jsme do prací a škol.

Geohrátky
Já jsem větší část dne strávil na 2. Geohrátkách na Okruhu u nás v Lískovci. myslel jsem, že akce začíná v 9:00, tak jsem se vzbudil už nějak o půl osmé, abych stihl vložit cestující předměty, umýt se, najíst a vyrazit. Při vkládání jsem zjistil, že začátek je až v 10:00. Získanou hodinu jsem využil k zalogování asi 10 normálních keší a "té šílenosti u Náchoda", kterou jsme odlovili v neděli. Díky dobře zvolené automatizované přípravě jsem to stihl za hodinu a půl (z toho cca hoďku jsem oklikával to FCPT) a na event jsem dorazil jen s asi čtvrthodinovým zpožděním.

Mudloška (úplně vpravo) předává cenu.

Jedním z organizátorů byla Mudlodcera, kterou Katka, stejně jako mnoho dalších, moc nemusí a tak tam, stejně jako mnoho dalších, ale ne všichni, nešla. Mně Mudlodcera nevadí, navíc jsem tam nešel za ní, ale hrát hry.

Už po příchodu jsem potkal několik známých, pozdravili jsme se, zamávali si a prohodili pár slov. Pořadatelé mi dali nálepku se jménem a majinkatým číselečkem v rožku ("Budiž nošena viditelně."), eventové CWG a pytlíček se třemi červenými hracími kostkami.

O půl jedenácté bylo zveřejněno překvapení - hlavní částí eventu bude turnaj ve hře Bluff. Bluff je hazardní ;-) hra podobná prý Macháčkovi (kterého já stejně jako vysvětlující JKLD neznám). Takže, jak se to hrálo:

Hrálo se po trojicích. U každého stolu tedy seděli tři lidé, jeden v ose sálu (to jsem byl já), jeden na straně k oknům a třetí ke zdi. Každý stůl byl vybaven hrací deskou a jednou tzv. "sázecí" kostkou modré barvy. Bluff je totiž hra sázecí.

Hrací deska.

Nejdřív všichni hodili své kostky tak, aby ostatní neviděli, co jim padlo. Potom začínající hráč dal svoji sázku, např. "Myslím, že všem dohromady padlo aspoň pět jedniček." Ale pozor, jako jedničky (dvojky, trojky atd.) se nepočítaly jen řečená čísla, ale také všechny padlé šestky - žolíky. (Z toho je také jasné, že pro šestky platila trochu jiná pravidla.) Sázka se pak "vizualizovala" na hrací desce, kam sázející položil sázecí kostku na políčko s odhadovaným počtem číslem nahoru. Na jedné z fotek (viz.) je docela dobře vidět, jak deska vypadala a taky je tam trochu poznat, jak se sázky mohly zvyšovat.

Ano, zvyšovat. Další hráč v pořadí totiž mohl buďto sázku přijmout - slovem "Nevěřím." - nebo ji zvýšit. Hráči se pak cyklicky střídali, dokud jeden z nich sázku nepřijal - zhusta nešťastný, protože čekal, že už to projede.

A pak došlo na vyhodnocení. Mohly nastat celkem tři situace:

1. Padlo přesně tolik řečených kostek, kolik sázející řekl. V tom případě "nevěřící", tj. ten, co sázku přijal, dal jednu ze svých kostek (ale pokud by výherce měl mít více než šest kostek, odevzdal ji do banku).
2. Padlo více kostek, než sázející řekl. V tom případě nevěřící odevzdal rozdíl mezi skutečným a vsazeným počtem kostek do banku - sázka totiž byla vždy "padlo nejméně", i když to sázející výslovně neřekl; neslovíčkařilo se.
3. Padlo méně kostek, než bylo vsazeno. V tom případě to přešvihl sázející a on odevzdal do banku rozdíl mezi skutečným a vsazeným počtem kostek.

Pak se sázelo znovu. Pokud někomu došly kostky, vypadl ze hry, až nakonec zůstal jen jeden hráč - vítěz. Pak se sepsalo pořadí, u vítěze se ještě zapsalo kolik mu zůstalo kostek, a hrálo se znovu, jen se hráči střídali v opačném pořadí.

Po druhém kole šel hráč sedící v čele stolu nahlásit výsledky pořadatelům a druzí dva hráči se posunuli k vedlejším stolům - ti k oknům jedním směrem, ti ke dveřím druhým směrem.

Nejdřív se mi moc hrát nechtělo, blafování není pro mě, ale když jsem pochopil, že je to hlavní téma eventu, tak jsem se také přidal. Ze začátku mi to moc nešlo, ale jak jsem se rozehrával, začalo mne to bavit.

Když jsme se asi dvakrát vystřídali - a já ještě ani jednou nevyhrál, ale taky jsem nebyl vždycky poslední - vyhlásili pořadatelé oběd. A to byla hlavní slabina dne. Pořadatelé nedostatečně vysvětlili obsluze, že na eventu bude nějakých sedmdesát lidí a všichni budou chtít jíst ve stejnou dobu. A v kuchyni tak byl jeden jediný samotinký kuchař. Výsledkem bylo, že se na jídlo čekalo neskutečně dlouho, naboural se časový program a nezbylo, než druhou část turnaje zrušit. Výsledky tím pádem byly dost náhodné (no, ona celá ta hra je dost náhodná, i když zábavná) a hlavně jsme si moc nezahráli.

Někdy mezi htrami jsem, podobně jako mnoho jiných, okukoval stolek geoobchůdku cacherov.eu. A pochopitelně jsem neodolal. Koupil jsem si jeden krásný coin, cestující tričko, trackovatelnou ramenní nášivku a kontejneřík na kešku. Taky jsem pokukoval po kačerské čepici, ale když jsem se dozvěděl, že stojí 450 Kč, tak jsem ji ji nechal. I tak jsem utratil 800 Kč. Obchůdek rozdával svoje CWG a já jsem s prodavačkou vyměnil svoje za její (hollky).

Po obědě, kde jsem čekání strávil po boku Rajčete poblíž lidí, které jsem už většinou tak či onak znal, a poslouchal jsem jejich klábosení a občas se do něj zapojil, jsem oslovil dva náhodné kačery, jestli bychom si něco nezahráli - moji spolustolovníci čekali vesměs na jídlo dýl než já.

Já chtěl nejdřív hrát Ligretto (to jsme ještě nevěděli, že druhá část turnaje bude zrušena a chtěli jsme jen ukrátit čas), ale chyběla tam pravidla a já si je moc nepamatoval. A jsme vybrali jaké "piráty z Karibiku". Pirátské lodě jezdí mezi karibskými přístavy, kradou poklady a ty je uplácíš rumem, aby jej dovezli do tvého pirátského přístavu. Za to dostáváš zlaťáky. Lodě ti nepatří, v každém kole se soutěží, kdo dá víc rumu té které lodi a ta pak jezdí - to kolo - pro něj. Když nestihneš poklad vyložit, může ti jej někdo v příštím kole přeplatit. Docela dobrá hra, ale dá se IMO hrát tak dvakrát za sebou.

Před třetí nás začali vyhánět, že do tří musí být sál prázdný, skládali židle a stoly, lidé pomalu odcházeli, jen u pár stolů - třeba u našeho - se ještě hrálo. Nakonec jsme jim dovolili odnést i židle a dohráli jsme vestoje resp. vkleče. A bylo po eventu.

Intermezzo
Pak sem šel domů, dokončil logování, zkouknul další díl The Event (heh!), aktivoval jeden coin a ve čtvrt na osm vyrazil na tradiční Geopivko.

Geopivko
Geopivko probíhalo tradičně, pilo se pivo, tlachalo se, večeřelo a k závěru došlo na panáky a vyrazilo se na keš (o odlovu si asi nejlíp přečteš přímo v logu).

Po minulém pivku udělal Mirek adresář a já si povšiml, že dvě holky - Tomarctus a neonka - mají stejné příjmení. A tak se Tomarctusky ptám "Hele, ta neonka, to je tvoje sestra?" Olina (tak se jmenuje) se na mě podezřívavě podívala a říká: "Ty po mně budeš něco chtít!" A já říkám: "Co, proč? Nechápu..." A ona: "To je moje dcera."

Hu! No jasně, že jsem si všiml, že je Olina výrazně starší, ale že jo, ty jsi taky o patnáct let starší než tvoje sestra. A to by tak IMO odpovídalo. No jo, no - dítěti je devatenáct, ten rozdíl se už trochu ztratí. :-)