Příprava
V pátek ráno jsem zjistil, že i s rukou v sádře dokážu celkem snadno nasadit batoh na záda (ach, proč jsem to já nešťastný nezkusil dřív...), tak jsem do něj strčil tenkou deku, podzimní bundu a kromě herního vybavení (fólie, Chlýftým tabulka, nůžky, čtverečkovaný papír, clipboard, fixky, tužky, izolepa) jsem tam nacpal také kompletní venkovní oblečení (vysoké boty, tlusté ponožky, moirové trenky, odrbané kapsáče, klimatexové tričko, rolák, flísku, pseudoflísku, šátek a nákrční čepici).
Cestou z oběda jsme s tetou zašli do Alberta, kde jsem si koupil 12 rohlíků, 15 dkg čumky, dva pytlíčky krájeného sýra, 3 Twix tyčinky, jednu mléčnou Milku, balíček holandských vaflí s medem a 1,5 l zeleného čaje s gingkem. Vybral jsem pokladnu s nejmenší frontou a začaly problémy.
Fronta se najednou zastavila a nic se nedělo. Po mnoha minutách jsme se dozvěděli, že čekáme na drobné. Až je vedoucí přinese. Po nějaké době se pokladní osmělila a požádala jednu kolegyni o rozměnění stovky.
Tak se dostala na řadu jedna paní, co platila stravenkama. Pokladní je přikládala ke čtečce, dokud jí nevyskočila chyba, že už je jich moc, že zbytek se musí penězi. Ale toho si nevšimla. Zmáčkla nějaká tlačítka a už to nešlo dál. Požádala kolegyni, ta něco pomačkala a začlo to znovu - načítala stravenky, došlo k chybě, tu si nepřečetla, přepla to do režimu placení kartou a konec. Poznamenal jsem, že jí to tam hlásí už podruhé stejnou chybu, že by si ji měla přečíst. Nešťastná pokladní se ohradila, že je tu teprve druhý den, že je v obchodě hodně lidí , že mají málo drobných, ... Tak jsem se na ni usmál a říkám, že jí nic nevytýkám, že ji jen upozorňuju na něco, co asi přehlídla. Zase přivolala kolegyni, ta se jí tentokrát zeptala, co se děje a vysvětlila jí, co dělá špatně. Na třetí pokus se zaplacení povedlo.
A tak jsem se dostali na řadu my. Ale v tom přišla vedoucí s drobnýma. Pokladní, která tam byla teprve druhý den, v rozlepování balíčků nebyla moc šikovná, za dobu, co otevřela dva, stihla vedoucí dalších osm.
Tak jsem se konečně dostali opravdu na řadu. Povídám "Budu platit kartou," a pokladní, už napůl zoufale, "Tady karty nefungují, je to napsaný před pokladnou." :-(
No, naštěstí jsme měl spoustu stravenek...Tmou letos začínala na hřišti pod Stadiónem, kousek od práce, nemuseli jsme tedy příliš spěchat.
Chvíli před čtvrtou jsem se začal převlíkat, asi tak ve čtyři přišla Hanča, zapla mi punta u kalhot - knoflíky :-( - a zavázala boty. Kolem čtvrt jsme odcházeli z práce a před půl patou jsme byli na hřišti, kde už na nás čekali Juřín s Katkou.
Před hrou
Na stadiónu (je to ten stadión, jak bývalo letní kino, ale to ty nepamatuješ) už byla spousta lidí, bylo rozlezlí po ploše i po sedačkách, chodili sem a tam, rozkládali si deky a spacáky, hlučeli, bzučeli... Koukali jsme, kde je Juřín a Katka, ale neviděli jsme je. tak jsem vytáhl mobil a začal telefonovat, když tu Hanča říká "Támhle jsou!"
Byli skoro na druhé straně a uprostřed hřiště, s pěkným výhledem na projekční plochu umístěnou na v hledišti, před projekční kabinkou bývalého letňáku. Cestou k předvojem vybranému místu jsem procházel kolem Mrakomora (Scientific Approach), se kterým jsem se halasně zdravil a přáli jsme si mnoho úspěchů. Naše místo bylo nedaleko od týmu Praskl řemen, ve kterém hrála Ester. Byla ještě spousta času, tak jsme koukal všude kolem, Katka ukazovala "To je Medomyš," "Támhle je Karbanátek," apod. Lidé se rozcházeli pozdravit známé. Nějaký tým požádal Ester, aby je vyfotila, tak jsem toho využil a nechal nás vyfotit taky.
----------------------------------- Pokračování za chvíli. -----------------------------------
Pokračování za chvíli koukám nevyšlo..
OdpovědětVymazatNo nebudu prozrazovat naše úspěchy a nechám vyprávění o Tmou na bobovi..;-)
No... taky čekám, až budu moct okomentovat celý článek a už začínám mít trochu dlouhou chvíli... ;)
OdpovědětVymazatNo, ono už toho zas tak moc nebude, že, protože pak jsme už pořád jenom chodili od stanoviště ke stanovišti...
OdpovědětVymazat